Štítky:
Po přejezdu na návětrnou stranu náhle zesiluje vítr. Udržet kontakt s nástrahou se nedaří nikomu z naší lodi. Rychle se rozhodujeme prchnout do závětří. Ještě poslední nához a jedeme. Odevzdaně tedy nahazuji přímo proti vlnám. Echolot ukazuje čisté dno a hloubku těsně pod 15 m. Proto se rozhoduji k odvážnému počinu a doufám, že u toho neuváznu. Není to nic světoborného – jen velice pomalu navíjím. Nic víc. Když se nástraha přišourá po dně asi 10 m od lodi, ztěžkne. Asi visím? V duchu se proklínám, že dělám takové experimenty. Už vidím, že budu muset navazovat. Naštvaně škubnu prutem a… z hlubiny přichází nečekaná odezva. Ještě mocnější škubnutí! To mi okamžitě ohýbá prut do oblouku. Začíná podivné zdolávání. Mlčím. Ryba se drží u dna. Dokonce ani nedělá rychlé výpady. Je si dobře vědoma své síly. Teprve když všichni kolegové mají nástrahy v lodi, všímají si, že zdolávám. Po pěti minutách u dna začínám konečně rybu zvedat. Je těžká. Pořád čekám na její výpad. Asi 3 m pod lodí opravdu přichází její rychlý únik. Bohužel je pro mě zdrcující. Ryba mi padá z háčku. Smutný ale nejsem. Náš slovenský lodivod Peter si ráno podrobné zklamání také prožil. Nebudu hodnotit úspěchy naší lodi, ale ulovit přívlačí cca 15 candátů (30–45 cm), 30 okounů (25–30 cm), 5 štik (40–50 cm), to se na hodně navštěvovaném revíru pokaždé nepodaří.
Text / Milan Rozsypal
Foto / autor