Po vydatných přívalových deštích se často voda, především na řekách, změní v jedno velké zakalené kafe s mlékem. Je úplně neprůhledná a tak nastává otázka, zda má vůbec smysl nahodit a zkusit nějakou tu rybu chytit.
Asi je to revír od revíru a rybář od rybáře, ale já osobně nerad chytám přes den v úplně zakalené vodě. Pokud přeci jen nahodím, pak raději na háčky nastražuji nějakou živou nástrahu, která se na háčku, nebo pod ním na přívěsu háčku, pěkně hýbe a může tak poškádlit další rybí smysly, když jim zrak je v tu chvíli na nic.
Při lovu ryb, které špatně vidí, jako například sumců, zakalená voda vůbec nevadí, ba naopak, například vláčení sumců při úplně zakalené vodě může být velice úspěšné! Naopak při lovu ryb, které k nahánění své kořisti používají především své oči, jako například štiky, je lov v úplně zakalené vodě spíše o štěstí, zda se podaří nahodit nástrahu, jak já říkám, přímo před jejich hubu.
Obecně se tedy dá říci, že než sedět u televize a koukat na stále se opakující filmy, je raději lepší vyrazit k vodě i v době, kdy je totálně neprůhledná. Ovšem je třeba být na tento fakt připravený a zvolit taktiku lovu a krmení, které dokáží ryby najít i v neprůhledné vodě.
Občas umí ryby překvapit a berou v neuvěřitelných situacích, kdy by jsme to od nich vůbec nečekali. To platí bohužel i naopak, tedy, že i když nám počasí nahrává, přesto si někdy ryby udělají hlavu a ne a ne zabrat. Ale to přeci k rybařině patří. Ale pravda je jedna. Doma u televize rybu prostě nechytíme, proto má smysl nastražit pruty i v době, kdy nám příroda moc nepomáhá. Třeba nás budou mít rybářští bůžci rádi a nějakou pěknou rybu si přeci jen chytneme. Odvážným přeje štěstí! 🙂