Jak se náš „lážo plážo fishing“ proměnil v hororový zážitek
7.7.2021 • Rybářský rozcestník.cz
Aby jste věděli, lážo plážo fishing, tak říkáme pohodovému chytání ryb, v klidu, bez nervů, pěkně v zázemí našeho provizorního kempu u vody. Klídek, pohoda, žádný stres, jen klidné bivakování u vody s pruty, studenými nápoji, dobrým jídlem s cílem si klasickou rybařinu opravdu hodně užít. Ovšem ne vždy to vyjde podle představ. O tom, jak se náš lážo plážo fishing proměnil v hororový zážitek, tak o tom je tento pravdivý příběh z letošní zahájené dravců.
Naše letošní zahájená lovu dravců byla, jako vždy, ve znamení včasného obsazení jednoho atraktivního místa u Labe, jak my říkáme „pod Makrem“, protože je to opravdu vzdušnou čarou kousek od Hradeckého Makra. Jde o místo, které je pro rybáře velmi atraktivní a tak jsme na letošní zahájenou přijeli již 9.6., tedy týden před samotným termínem, kdy je povoleno začít chytat dravce. V našem případě jsme byli na revíru, který je přes léto v režimu NON STOP, tedy kde se může chytat 24 hodin denně. Právě při lovu sumců je to velká výhoda, nejen pro to, že sumci rádi berou v nočních hodinách, ale hlavně proto, že technikou, co sumce chytáme, tedy tzv. „na trhačku“, je docela pracné na sumce nastražit a hlavně velmi nepříjemné, když se pak na revíru, kde není „nonstopka“, musí nástrahy o půlnoci sundávat a ve čtyři ráno opět celý proces nastražení opakovat.
No, asi to s tím podrobným popisem trochu přeháním a tak popojedeme. Pěkně jsme se zabydleli, tedy já a můj parťák David. Nejprve jsme vysekali šíleně vzrostlou trávu podél celého břehu, pak postavili bivak, já roztáhl předstan u mého mini karavanu a pomalu se zabydleli. Během několika hodin jsme měli tábořiště vyladěné podle našich představ a tak začal samotný lov. Zakrmení, chytání nástražních rybek a kaprů. Šlo to docela dobře. Strávili jsem několik pěkných dní u řeky čekajíce na letošní zahájenou lovu dravců.
O půlnoci, první minuty 16.6, jsme nijak nedivočili, nastražení na sumce na trhačku jsme nechali až na druhý den. Nahodili jsme jen tak, malou rybičku na candáty a chuchvalce žížal na sumce. Až druhý den jsme zavezli pruty na velké sumce s velkými splávky pod které jsme nastražili živé ryby. Dalších několik dnů, kromě štiky, žádný sumec nepřišel, až později se nám podařilo na naše pruty dostat dva metrové sumce. Cíl splněn, teď jsme si vytýčili další úkol, chytit amura či většího kapra. Tak to se nám za celou výpravu bohužel nepovedlo. Kapři chodili jen menší a amur ani jeden a to i přesto, že jsme vykrmili postupně tři sudy kukuřice a sud tygřího ořechu. Přesto jsme si docela zachytali. Postupně nám na prutu skončili nějaké podoustve, okouni, tloušti, jeseni, plotice a především velké množství cejnů. Samozřejmě že i pár kaprů, ale žádný neměl více jak 50 cm. Přišel i jeden úhoř a mraky trumenů, ale amur či trofejní kapr ani jeden.
Přesně 29.6 začal náš další lážo plážo fishing. Ryby měli chuť brát a tak nám postupně na feederové pruty začali chodit ukázkové plotice, také cejni malí, rozměry ideální na větší sumce. Ryby brali opravdu jak divé, asi proto, že měla přijít bouřka, jak hlásilo rádio i ukazovaly aplikace v našich telefonech. Přezbrojili jsme proto opět na sumce. Místo kaprových prutů jsme navečer zavezli i druhé pruty na sumce, čekajíce další frontu a bouřky, co prý tedy měli přijít. Každý zkušený sumcař ví, že právě v průběhu bouřky a pak po ní, při ochlazení, bývá na sumce nejvíce záběrů a tak jsme se těšili, jak si užijeme a chytneme si nějaké další větší vousáče.
Člověk míní, příroda často mění. Ano, u rybařiny právě počasí hraje velkou roli. I když uděláte vše pro chycení nějaké té vysněné ryby, příroda to často zaonačí tak, že rybář prostě ostrouhá. V našem případě, nejen že jsme žádného sumce tu noc nechytili, ale málem jsme přišli o život! Přesně o půlnoci k nám dorazil nárazový vítr, který stále zesiloval. I když nepršelo, vítr se měnil v nárazech ve vichr, stromy se nakláněly až k zemi, blýskalo se, bouřilo se, kapky nikdy ale ten vítr…
Seděl jsem v mém předstanu a viděl, jak David natáčí blesky. Začalo mírně pršet, vítr se v nárazech měnil v opravdu silné poryvy, které již naháněly strach. Všude kolem nás se ozývaly děsivé zvuky. Zajišťovací provazy a gumicuky u stanů byly namáhány na maximum, ale držely vše, co měly. Vypadalo to s naším tábořištěm docela dobře, jen praskání větví kolem nás nevěštilo nic dobrého. David uslyšel děsivý praskot někde vedle nás, pak spadla první větev. „Jdu na volný prostor!“ zařval. Jen, co to dořekl, uslyšeli jsme šílený rachot, kousek od nás se zřítil další kus stromu. „Nééé, další! Vylez ven!“ zařval David. Vyběhl jsem z mého předstanu za Davidem a jen v záblescích létajících blesků pozoroval spoušť, co udělal vítr. Nevěřícně jsme s Davidem koukali na spadlé větve stromu, pod kterým jsme vlastně bivakovali. Jediné štěstí bylo, že to byla jedna z větví, která vyrůstala z kmene na protější straně stromu, co jsme měli tábořiště a jedna. co se sice nacházela téměř nad námi, ale přeci jen kousek od nás, ta spadla přímo do vody hned vedle mého člunu, před pruty Davida, co je měl nastražené na sumce. Šnůry samozřejmě skončily u dna pod větvemi, trhačky praskly a bójka s tyčovkou skončili bůhví kde. My stáli na volné plošině mimo stromy a čekali, co se bude dít dál.
Ráno bylo veselejší, mimochodem auto původně stálo mezi stanem a stromem….
Pršelo stále silněji, foukalo, vítr ale mírně zeslábl. Lampami jsme svítili na zbylé části stromu i na větve spadlé částečně i na místo našeho tábořiště. David to risknul a rychle přeparkoval auto, co stálo těsně vedle stromu. Čekali jsme, zda nespadnou i zbylé větve, či dokonce celý strom. Jen tak mimochodem, dvě větve, co se odporoučely k zemi, každá měla v průměru u kmene 1 metr! Rozhodně to nebyly žádné malé větvičky.
Fakt hodně pršelo, ale i když byl vítr v nárazech poměrně silný, už to byl čajíček oproti té první nárazové větrné vlně, co ji před sebou tlačila bouřka. Noc byla dlouhá, špatně jsme spali, čekali do svítání, abychom si mohli prohlédnout celou škodu, co spadlé větve udělaly. Nakonec v neštěstí jsme měli neuvěřitelně velké štěstí. Kromě zničeného nastražení na sumce bójek a tyčovky sjeté úplně na jiném místě, než byly nastraženy, byly všechny naše věci v pořádku. Loď, stan, mini karavan i s předstanem, vše bylo nedotknuté. Jen lovné místo, co si David zakrmoval tolik dní, tak tam ležely větve a kus stromu.
Video od Davida, není skoro nic vidět, začátek nic moc, ale poslední dvě minuty jsou opravdu zajímavé…
Ráno jsme zjistili, proč se část stromu vlastně odporoučela k zemi. Byl uprostřed prohnilý. Bylo jasné, že pod ním je stále nebezpečno a tak padlo rozhodnutí výpravu předčasně ukončit. Ten strom rozhodně musí celý dolů, jinak může někoho zabít. Snad se o to povodí postará.
Vysvobodili jsme naše návazce a bójky z proudu z pod větví, zabalili tábořiště a odpoledne se rozjeli domů. Není to poprvé, co nám příroda překazila rybolov, ale tentokráte nás to mrzelo dvojnásobně. Opravdu to byl ten správný čas na pěkné sumce. No nevadí. Škody vlastně žádné, jen pár jizev na duši, tak příště znovu a snad bez podobných nehod. Mimochodem, od teď si ale budu dvojnásobně prohlížet stromy, pod které se budu v budoucnu chystat rozbalit tábor. Už nechci nikdy zažít takovou noc, co jsme s Davidem prožili o půlnoci z 29.6 na 30 6.2021.
Text: Jiří Langer, foto: Jiří Langer a David Vajsar
