Rybářský rozcestník

Jak nasbírat žížaly

Evropská dešťovka, žížala obecná, či hnoják, vše to jsou potvůrky, které ryby mají hodně rády, proto se hodí při výpravě k vodě jich mít pár v zásobě. Dají se koupit, ale jejich cena je každým rokem vyšší a vyšší a proč je vlastně kupovat, když vám lezou v noci na zahradě po trávě? Jen člověk nesmí být líny na ně vyrazit a posbírat je, nebo vykopat, záleží, zda chcete nastražit rousnici nebo třeba menšího hnojáčka.

worm-zizala5ŽížalaŽivéZpůsoby

Na rousnice jdeme s baterkou pěkně po dešti

Rousnice, je delší, silnější žížala. Patří mezi naše nejběžnější žížaly. Její umělý chov je velmi problematický, tak je jednodušší si ji po dešti nasbírat pod různými kameny, či na chodnících. Většinou se vyskytuje v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť euroasijského kontinentu. Dává přednost otevřeným stanovištím jako jsou louky, pole, zahrady …

Právě rousnice nejlépe nasbíráme pěkně po dešti na betonové ploše i přes den, večer, či v noci pak v nízkém posekaném provlhlém trávníku. Aby rousnice z půdy vůbec vylezly, musí být půda vlhká, buďto tedy po dešti, nebo když padne rosa. Za sucha si můžeme pomoci konví či hadicí, trávník vydatně pokropíme a to i opakovaně. Ovšem samotné sbírání není vůbec jednoduché! Musíme se chovat tiše, svítit si těsně pod nohy, na to je dobrá čelovka, jakmile uvidíme rousnici, stiskneme ji dvěma prsty k sobě, nebo jedním k zemi, ale silně, jinak okamžitě zaleze do díry. Prsty taháme, pokud to nejde, chvíli počkáme, ona po chvíli povolí a pak jde lépe vytáhnout. Pokud ji jedním prstem tiskneme k zemi, druhou rukou se ji snažíme uchopit v části, kde je zalezlá v díře a tou také tahat rousnici ven. Chce to praxi, ze začátku jich pár uteče, než na ten fígl přijdete.

Další možnosti, jak dostat rousnice ze země (neověřené rady!):

  • saponátová voda, po rozlití vody žížaly vylezou
  • pomocí elektriky, stačí vzít prodlužovací šňůru a do levé zdířky strčit drát, ten propojit s vidlemi. Dřevo nevodí, stačí vidle zapíchnout do země. Doporučují se holínky a rukavice, ale obecně je to nebezpečné si hrát s elektřinou!
  • vybrace, tyč v zemi, na kterou se položí nastartovaná pila
  • klacek zabodnutý v zemi o který se tře další klacek, podobně, jako když se snažíme rodělast oheň

Na hnojáky jdeme s vidlemi či rýčem!

Žížala hnojní je červenohnědá žížala s výrazným žlutým kroužkováním. Pokud ji vezmete mezi prsty, okamžitě se začne divoce svíjet a vypouštět z těla silně páchnoucí tekutinu. Hnojáčky nejčastěji najdeme v uleželém hnoji a kompostu. Stačí rýč či vidle, plivnout si do rukou a kopat …

Na dendrobeny si vezměte rukavice! Najdeme je především pod kameny či deskami ležícími na trávě…

Oblíbená nástraha na feeder, plavanou i klasickou položenou je také Dendrobeana. Je o něco větší jak žížala hnojní, ale menší než klasická rousnice. Jsou to drobnější červené žížaly, které jsou oproti klasickým rousnicím výrazně „aromatičtější“. Dendrobeny najdeme na okraji starších kompostů a hnojišť. Mají rády mírně zvlhčený substrát a ve velkém se vyskytují především pod kameny nebo starými deskami. Skvělá jsou místa, kde se skladuje dřevo, místa pod plachtou, starou rohožkou, kusem PVC, také místa pod různým haraburdím a podobně. Máte-li na zahradě takové místo, stačí jen přizvednout a sbírat.

Další články k tématu: Žížaly, DendrobenyChov a skladování žížal…

Nejčtenější články

Jsou rybáři sexy? A co holky u vody, rozptylují nás, ano nebo ne?

V minulém století v jednom odborném článku antropolog Mark Dyble z univerzity College v Londýně uvedl, že lovci jsou něco jako macho, tedy dominující muži, kteří se logicky ženám líbí o trochu víc než chlapi, povaleči, válející se doma u televize na kanapi. Jelikož my rybáři jsme lovci, pak by jsme měli u žen, tedy podle Marka Dybleho, velkou šanci. 🙂 Ale je to opravdu tak?

Mongolsko, ryby a ženy

Ahoj všichni, rybářky i nerybářky, rybáři i nerybáři. Jmenuji se Daniela a ačkoliv sama nerybařím, rybaření mne doprovází skoro celý život. Jen jednou jsem měla šanci se tomuto koníčku vymanit z dosahu. Ta však netrvala dlouho. Znovu jsem vstoupila do stejné řeky a to tak hluboko, že z ní není návratu. I napodruhé jsem si za manžela vzala rybáře… Každá nebo každý z Vás, kdo máte něco podobného doma, mi dáte jistě za pravdu, že život s „mokrým šílencem“ dokáže přichystat mnohá překvapení, která zaskočí i zkušenou ženu jak se říká v čase „dozrávajících malin“, čtyřnásobnou babičku a matku dospívající dcery. O jednom takovém překvapení bude pojednávat následující vyprávění…

Podzimní jednodenní lov kaprů

Někteří z nás se nemohou utrhnout na více dnů k vodě a tak jedno, nebo dvojdenní výpravy jsou jedinou možností, jak si pěkně zachytat. A i když podzim bývá na úlovek štědrý, přeci jenom to chce trochu zkušeností, aby si člověk povodil na prutu pár pěkných kapříků. Asi nejdůležitější je si vybrat to pravé místo, naložit do auta to správné krmení, místo vhodně rozkrmit a nahodit vyzkoušenou montáž s nástrahou, která bude rybám chutnat. 🙂