Jak asi každý rybář ví, štika je v českých vodách hned po sumci druhá největší ryba dorůstající délky hodně přes 1 metr. Vážit pak může až ke 35 kg. Ovšem průměrná lovná délka v Česku je jen někde kolem 40 až 70 cm, o váze ryb sotva několika kilogramů. Je to predátor a zdravotní policie v jednom. Ráda totiž loví zraněné a nemocné ryby, nepohrdne ale ani mrtvou rybkou, drobnými hlodavci či mláďaty ptáků. A jak tedy na štiky? Využít můžeme hned několik metod. Chytáme je na plavanou, položenou, nebo také vláčením. Ovšem jde to i na mušku s muškařským náčiním!
Štika je teritoriální tvor, většinu života se pohybuje na jednom úseku, který si silně brání. Je kanibalka, tedy klidně napadá i svůj druh. Celý den je skryta ve svém úkrytu a pozoruje, co se kolem ní děje, pokud pak má příležitost, prudce vyrazí po kořisti. I když vyjíždí lovit za potravou, loví jen v malém úseku, rozhodně se nevydává na delší výpravy.
Nejčastěji na ni narazíme u břehu, u různých vázek, pod břehem, mezi kořeny, nebo těsně u zlomů a propadů na hlubší vodě.
Na rozdíl od sumce nebo candáta, v noci neloví, pouze ve dne, ke svému lovu totiž potřebuje oči. Obecně se dá říci, že od června do září loví více po ránu a navečer, na podzim pak loví po celý den, často i v prosinci, kdy již jiné ryby jsou zazimovány.
Prut na štiky volíme raději tvrdší. Podle zvolené rybolovné techniky, by měl mít délku 2,7 – 3,3 m a vrhací gramáž od 20 do 80 g. Prut používáme v kombinaci s vhodným smekacím navijákem s vlascem nebo pletenou šňůrou o pevnosti v tahu kolem 15 kg. Proti jejím ostrým zubům se zkušený rybář jistí návazci z ocelového nebo wolframového lanka.
Tato metoda chytání štik je oblíbená již dlouhé roky, hlavně pak u starších rybářů. Je skvělá všude tam, kde hned u břehu je dost velká hloubka. Pomocí delšího prutu, většího splávku (kačenky) a živé nástražné rybky plavající pod splávkem se dají štiky často přemluvit k útoku.
Na kmenový vlasec připevníme zarážku, navlékneme splávek, na konci uvážeme obratlík s karabinkouo větší nosnosti. Na karabinku pak připneme nástražní rybku s trojháčkem ve hřbetu. Lze použít i návazec s dvěma trojháčky, ten spodní necháváme viset pod břichem rybky. Háček ve hřbetě zajišťujeme gumovou zarážkou zabraňující vyvléknutí rybky z háčku.
Na dvě vidličky položíme prut, špičku umístíme co nejdále od břehu. Prut je třeba zajistit proti převážení. Pod splávek můžeme navléci olůvko pro zajištění rybky, aby neplavala u hladiny. Hloubku nastavujeme dle potřeby, stačí však, aby nástražní rybka plavala 20-30 cm pod splávkem. Trojháčkem propichujeme hřbet rybky, zajišťujeme gumovou zarážkou. Někdo dává ještě jeden pojišťovací trojháček pod břicho rybky, buď na volno, nebo ho zapichuje pod břišní ploutvičku. Naviják máme povolený. Záběr poznáme potopením splávku, chvíli čekáme, až splávek opět vyplave, pak sekáme. Pokud chytáme u možné vázky, sekáme ihned.
Druhou možností je chytat štiky opět na plavanou, kdy zavěšenou rybku pouštíme i s kačenkou po proudu, nebo ji necháme jen tak pohupovat v klidnější vodě. Vlasec musíme stále hlídat, snažit se ho držet mírně připnutý. Je to docela zábavný způsob chytání štik a také funguje!
Plavaná s rybkou pod kačenkou, lov na vyvěšenou rybičku, která se nechá volně pohupovat v klidných částech řeky, nejlépe na hranici proudné a klidné části. Skvělé jsou různé vracáky za překážkami ve vodě, nebo úseky řeky, kde se stýká hlavní proud s ramenem nebo klidnou lagunou. Ovšem metoda je účinná i na stojaté vodě! Celé je to podobné, jako chytání pod špičkou prutu, jen se nechává splávek volně pohybovat i několik metrů od prutu.
Chytáme spíše na delší pruty 4-5 metrů dlouhé. Vlasec o používáme o průměru 0,28-0,30 mm (1), splávek 2-3 g (2), lanko s obratlíkem a trojháčkem (3), na který nastražíme živou, ale i mrtvou nástražní rybku velkou mezi 8-14 cm (4). Prut dáme do vidliček a povolíme vlasec tak, aby splávek splavával díky proudu, rybce nebo větru rozumně daleko od prutu. Je to aktivní rybařina, je třeba stále hlídat jak splávek, tak případná oka vlasce, pokud splávek splavává směrem k nám.
Na mrtvou rybku se dá chytat i metodou, na položenou, kdy nástražní rybku prošitou návazcem, opět s dvoj nebo trojháčkem, necháme položenou na dně, nebo nástrahu můžeme nabídnout ve vodním sloupci, tak 20 až 60 cm nade dnem a to díky korku, který umístíme na konec montáže. Tato metoda je velmi účinná!
Na kmenový vlasec navlékneme očko, nebo průjezd ve tvaru „T“, na něj pak nasadíme příhodné olůvko, tedy zátěž. Kmenový vlasec ukončíme obratlíkem s karabinkou, za tu pak zapneme návazec s mrtvou rybkou. Rybku, nebo její část (skvělé jsou například i makrelí ocásky) prošijeme návazcem s háčky a celé to ukončíme korkem, který můžeme provrtat, nebo jinak vtipně zajistit na konci návazce. Korek lze nahradit i podvodním splávkem.
Prut můžeme mít po nahození vodorovně s vodou, nebo vytrčený směrem k nebi. Obojí je možné. Já ale po zkušenostech s chytáním štik dávám přednost položení prutu do vidliček ve vodorovné poloze. Záběr poznáme nejlépe pomocí policajta, tedy klasika našich dědečků, toho dávám na prut až 80 cm do průvěsu, tedy pokud nefouká. Krásně na něm poznáme nejen záběr, ale také v jaké fázi je polikání ryby například u štiky nebo candáta. Ovšem nic nebrání tomu použít dnešní moderní „pípáky“. Díky průběžné zátěži a položenému prutu, také povolené brzdě navijáku, ryba necítí odpor a tak na takto nastražený prut můžeme dostat i opatrné ryby, jako candáty. Na obrázku je prut vztyčený k nebesům, vhodné na štiky, úhoře a sumce.
Někdo preferuje jen části ryb, jiný nastražuje ryby celé, hlavou dolů, někdo je zase dává naopak … to nechám na každém z vás, já používám jak filety z ryb, tak celé rybky, obojí funguje!
Této rybolovné technice propadlo tisíce rybářů. Je to aktivní rybařina, často fyzicky náročná, protože za rybou se musí někdy i do vody, nebo pro záběr ujít kolem vody dlouhý úsek, někdy i několik kilometrů. Také je to spíše samotářská rybářská disciplína, protože za úspěchem často stojí úplné splynutí rybáře s okolím a hlavně absolutní ticho, aby rybář dravce číhajícího poblíž, nevyplašil.
Štiky chytáme nejčastěji na středně těžkou přívlač, při které se chytají štiky běžné velikosti kolem 60-80 cm, nebo na těžkou přívlač, kdy cíleně lovíme štiky velké přes 1 metr.
Tuto metodu miluji! Lodí si dojedu na místo, které jinak není ze břehu dostupné a začnu prohazovat okolí lodi. Nahazuji hlavně podél břehů, u různých vázek a podobně. Na klidné, nebo mírně tekoucí vodě loď nepřivazuji, ale nechávám se pomalu splavávat, jen motorem koriguji směr. V proudech pak dávám kotvu nebo se uvazuji u břehu k nějakému stromu. Někdy je dobré zakotvit, protáhnout se a proházet místo ze břehu. To se hodí, když sedíte na lodi více hodin a už vás bolí celé tělo!
Hlavně z jara a na podzim je hlubinná přívlač, tedy trolling poměrně dost úspěšná. Při vláčení z loďky na přirozenou nástrahu je tato metoda úžasným relaxem a někdy také pěkným adrenalinem, pokud zaseknete velkého dravce.
Montáž na dravce – trolling s mrtvou rybkou
Na kmenový vlasec navážeme obratlík s karabinkou. Navazec ukončíme klasickou smyčkou s pojistným uzlem, navlékneme gumový stoper, pak navlékneme klouzavý splávek a klouzavou zátěž, pak dáme opět stoper, to vše ukončíme obratlíkem a karabinkou. Nakonec zapneme ocelový návazec s dvoj nebo trojháčkem a mrtvou rybkou velkou od 8 do 25 cm.
Celou montáž máme nahozenou za lodí a tichým veslováním, nebo pomocí elektromotoru pročesáváme dno, prut buď držíme v ruce, nebo ho máme důkladně zajištěný v lodi, ale tak, aby šel rychle vytáhnout z držáku. Návnadu vláčíme těsně nade dnem, proto je dobré znát hloubku lovného místa! Někdo také používá klips na prut, který drží vlasec u prutu do záseku, pak vlasec vystřelí a rybář pozná záběr, nebo také vázku :). Jinak naviják je mírně povolený, pokud ryba zaútočí, vlasec se začne odvíjet a splávek potápět. Pak je třeba okamžitě zastavit loď, zaseknout a boj může začít!
Ano, jde to, nejlépe asi se streamery, kterým štika často neodolá. Při chytání štik ale záleží na velikosti a váze uvázaných streamerů. Velká ryba potřebuje velké mouchy. Jsou skvělé streamery ve velikosti 10-15 cm. Pro začátečníky stačí levnější pruty třídy AFTMA 9-10. Vhodné šňůry jsou potápivé WF7S, nebo s potápivým koncem WF7F/S. Návazec postačí na jednu mouchu o průměru 0,25-28 mm. Na konec musíme připevnit wolframové lanko s karabinkou z co nejtenčího drátku. Nesmíme však zapomenout na navázání muškařské šňůry k dostatečně dlouhému podkladu!
A jak u vody? Brodíme se vodou, raději středem a nahazujeme ke břehu. Snažíme se o co nejdelší náhozy. Necháme mušku klesnout až téměř ke dnu a potom ji přitahujeme delšími přískoky. Čas od času uděláme pár krátkých, ale rychlých přitažení. Právě změna pohybu často vyprovokuje štiku k útoku!