Z pytlácké historie

Hrdelní trest byl nejčastějším středověkým trestem. Ještě v 17. století se běžně zas pytláctví věšelo. Kdo vyvázl z uťatou rukou, nebo uříznutýma ušima, mohl hovořit o štěstí a úplná výhra byla rozsekaná zadnice rákoskou.

Z minulosti existuje mnoho záznamů, svědčících o nelítostném potírání profesionálních pytláků. Jindřichův Hradec a jeho okolí bylo baštou Rožmberků a jejich panství proslulo právě výnosnými rybníky. Pytlácké výpravy byly stále častější a organizovanější, pytláci mizeli s lupem v Rakousích a tam za nimi Rožmberkové nemohli. Vilém z Rožmberka v druhé polovině 16. století vytvořil doslova soukromou armádu na ochranu rybníků. Střetnutí s pytláckými tlupami nemělo daleko do vojenských operací. Rožmberkova armáda věšela pochytané pytláky na duby kolem rybníků. Ochráncům rybníků se říkalo holomkové, dnes má tento výraz spíš hanlivý význam, jeho původ je třeba hledat však v tuhosti a námaze vykonávané služby.

Hon na pytláky nebyla žádná procházka růžovým sadem a holomka mohl dělat jen drsný chlap. Záznamy o pytláctví nám prozradí protokoly ze starých smolných knih, které jsou souborem protokolů z vyšetřování zločinů všeho druhu. Často chycený pytlák skončil na mučidlech při natahování na skřipec, drcení palečnicemi, pálení boků loučemi, pak pytlák, který nevydržel mučení, položil celou bandu, pro kterou si holomci došli.

V druhé polovině 17. století vydali někteří páni nařízení, jak nakládat s vodními pytláky. Známá je Slavatovská a Rožmberská ,,Rybní instrukce“. Při prvním prohřešku byla uťata ruka, vypálen cejch na tvář nebo vypíchnuto oko. Druhý prohřešek už byl trest smrti, pověšení nebo stětí mečem.

Pytláctví se potíralo i na Moravě. Například město Olomouc bylo ve středověku majitelem největších rybníků v kraji. Podle dochovaných záznamů prodalo město Olomouc ročně přes 5000 kusů ryb a stržilo 4000 zlatých. Podle záznamů propadl hrdlem pytlák, který byl přistižen při krádeži 3 ryb, zákon se dodržoval až do konce 17. století.

I přes tvrdé tresty nebylo pytláctví nikdy úplně vymýceno a mnohdy se stalo dědičným řemeslem, přecházející z generace na generaci, včetně, výučního listu z lovecké šikovnosti. Marně potlačovaná lovecká vášeň ale i hlad byla vždy silnější než strach z trestu. Slavné pytlácké rody vstoupily i do literatury u starších českých spisovatelů a jejich osudy zaznamenali ve svých knihách. Autoři jako Klostermann, Vrba, Morávek. Klasickým představitel pytláka zůstává známý a nepřekonatelný pytlák Říha ze sklonku c.k. mocnářství z filmu Prstýnek.

Tresty za Rakouska-Uherska už byly mírné, pytláka čekala pokuta od 5 do 50 zlatých, jestliže byl švorc, odseděl si trest za katrem, tehdy se počítal jeden den 5 zlatých, takže si odbručel 10 dnů a pytlačil vesele znova. Navíc pytláci zůstávali v obecních šatlavách a venkovských četnických vachcimrách kde panovaly domácí poměry. V té době měli s pytláky zkušenosti tehdy vznikající rybářské kluby a spolky. Například první pražský klub měl v roce 1903 necelých 500 členů , 15-ti členné ,,komité“ ku podporování rybmistrů v hlídání vody a ještě nevalně placené hlídače v počtu 54 osob. První proti pytlácká šťára proběhla 8. 4. 1903, ale klub byl rozladěn, byl chycen jen jeden pytlák a zabaveny 2 čeřeny.

Vrchní rybmistr, řídíci celou akci, prohlásil: ,,V této okolnosti, že voda byla čistá a malá a pytláci prostě nelovili.“ O rok později vyhlásil ,,První pražský klub“ prémii pro obecní strážníky v Bráníku, který tehdy byl ještě samostatnou obcí, za dopadení pytláka 4 kč ,,za kus“ plus 2 kč byl-li dopadený potrestán soudem. Obecní strážníci tehdy brali málo a tohle byla hozená rukavice, nabízená suma strážníky vyburcovala a 2 pytláky dopadly pod Vyšehradem, při čeřenování, kteří dostali soudně 10 dnů šatlavy a čeřeny jim byly zabaveny.

Zabavený čeřen byl tehdy pytlácký skalpem a symbolem vítězství rybmistra nebo ,,rybářských sportovníků“ a ještě ze staré kroniky v Lounech na rybářském plese, který pořádal rybářský spolek, tančili jeho členové se svými dámami čtverylku pod čeřeny zabavenými pytlákům. Čeřeny se houpaly z galerie do sálu jako válečná trofej a na jejiž počest byl uspořádán tanec vítězů.

Pytláctví je i dnes rozšířené a organizované díky soukromým revírům, kde majitelé vykupují trofejní ryby, aby nalákali rybáře na své revíry. Existuje nepsané pravidlo, že kapr 80 cm se dnes kupuje za 8000 kč, 90 cm velký za 9000 kč a tak dále, ani se nechci rozepisovat je mi z toho na ……

Návrh na ankety: Jaký máte názor na pytláctví, měli by být tresty přísnější? Chytáte na soukromých revírech, kde platíte třeba 1000 Kč za den?

Váš dědek Wassermann, autor textu i fotografií