Bivakování u vody aneb problémy kolem pobytu u vody a to nejen v nočních hodinách
8.8.2019 • Rybářský rozcestník.cz
Bohužel stanovat si nemůžeme, kde se nám zachce. I když dnes legislativou není obecně zakázané bivakovat na státních pozemcích, přesto si nemůžeme všude rozložit stan a přenocovat. Buď to místně zakazují obecní nebo městské vyhlášky, nebo i některé zákony na ochranu přírody. Pak také musíme ctít soukromé pozemky, kde jen vlastník pozemku nám může povolit tento užívat, například také k přenocování. A co my rybáři? Máme nějakou výjimku nebo legislativa na nás nemyslí? Obecně má rybář právo se skrýt před deštěm a větrem, ovšem bližší specifikace v zákonech není, myslím tím upřesnění, kde je hranice mezi přístřeškem proti dešti a stanem, který již mnohým vadí…
Takže musíme použít selský rozum. Asi není bivak deštník, který však může mít přidělané boční stěny, pokud fouká, či prší. Ovšem podlážka by již mohla rybářské stráži vadit. A co teprve stan, bivak či jiné úkryty! Na postavení takového to zastřešení již, dle zákona, často potřebujeme souhlas vlastníka pozemku. A obytné přívěsy a vleky, případně maringotky, tam už je to úplně jasné, bez souhlasu vlastníka a bez povolení vjezdu nemají u vody co dělat.
Bohužel je to tak. Nejen, že rybáři nemají žádnou výjimku, co se bivaků, stanů, ale i jiných přístřešků týká, ale dokonce jsou revíry, kde je jakékoli bivakování zakázáno přímo v rybářském řádu, takže rybářům stanování u vody zakazují sami rybáři! A to je smutné. Pak se člověk u vody s pruty může dostat do situace, kdy rybářské stráži vadí i velký rybářský deštník a to i bez stěn. Toto jsme zažili před dvěma lety u nás na Rozkoši, kdy i deštník bez bočnic byl problémem. Ovšem je to jen a jen o lidech a tedy i o IQ rybářské stráže.
Provizorní přístřešek u vody.
Právě na svazových vodách je bivakování často velkým problémem, přitom je to místo od místa a kraj od kraje velmi různé. Není divu, že mnoho rybářů dnes volí pro dlouhodobější pobyt u vody raději soukromé revíry, kde je stanování i několik dní po sobě docela běžné a většinou bez problémů. Ono přenocovat byť jen jednu noc může nějakému vlastníkovi pozemku připadat, jako dlouhodobý zábor pozemku. Co ale dělat, když na většině svazové vody musíme pruty vytáhnout o půlnoci (tedy v letních měsících) a nahodit až po čtvrté?
Rozhodující v tom celém je majitel pozemku, který si sám může stanovit, kdy a za jakých podmínek, a zda vůbec, může člověk postavit provizorní přístřešek na soukromém pozemku. A je jedno, jestli je majitelem soukromá osoba, nebo například stát, či obec. To je důvod, proč někde u vody potkáme maringotky, obytné přívěsy a jiné hrůzné, často trvalé stavby a přitom bivaky, stany a další lehké přístřešky některým majitelům přesto vadí. Asi jde hlavně o peníze a také o zkušenost s rybáři. Buďme k sobě upřimní, i mezi námi, milovníky lovu ryb, se najdou prasata, která dělají hanbu celému našemu cechu. Hluk nepořádek, pokálené remízky u cesty, to vše vede mnoho majitelů právě k averzi proti rybářům.
Bivakování u vody aneb problémy kolem delšího pobytu u vody – druhé foto
Asi kombinace alkoholu, hluku a nepořádku některých rybářů nás dohnala do situace, kdy je stále více míst, kde máme s bivakováním utrum. A částečně si za to můžeme sami, ovšem z druhé strany mě připadá, že není v dnešní době téměř nikdo, kdy by se nějak vehementně pral za práva nás rybářů. A to je asi další problém, který rybáři mají!
Nevidím vůbec do fungování vedené rybářského svazu, ale podle toho co se obecně děje v celém Česku, mě připadá, že rybářský svaz jen tak přežívá. Nikde v novinách ani v televizi není o rybářích a jejich problémech většinou žádná zmínka a že by se za práva rybářů naši činovníci moc prali, to také není ve sdělovacích prostředcích moc patrné. Snad se mýlím, tedy doufám!
Přístřešek u auta
Slovo závěrem
Jak se mění doba, mění se i přístup lidí k nám rybářům. Ovšem stejně tak by se měli umět rybáři přizpůsobit době. A asi nám ani nic jiného nezbývá, pokud se chceme nadále věnovat svému milovanému koníčku, rybaření. Já si jezdím k vodě především odpočinout, relaxovat a ne se hádat. Ale i když se snažím sebelépe dodržovat všechny předpisy a nařízení, občas si připadám okolním světem hodně šikanovaný. Pomalu je více toho co nesmím, než smím, zatím co ostatní mají povolené uzdy. Sedíce u prutu musím strpět, jak mě před nimi dovádí mladíci na vodních skútrech, motorové lodě nám strhávají pruty do vody, nebo jen plaší ryby, ale to na otrávení a zkažení celého dne docela stačí. Rybář má smůlu, ten si kolikrát nesmí lodí ani zavést lovné místo, nebo přenocovat v bivaku u vody! My musíme vše strpět a držet hubu, ale kde jsou naše práva? A to si ještě za možnost posedět u vody platíme.
Nejen že nás soukromí vlastníci často vyhánějí ze svých pozemků, ale i rybáři si sami sobě dělají zle. Nakonec nás předpisy a zákazy ani nenechají chvíli si tiše zdřímnout u vody. Tak to mě připadá jako začátek konce především delších rybářských výprav. Nebo se mýlím?
