Žahavci (Cnidaria)
2.3.2016 • Rybářský rozcestník.cz
Žahavci jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí, ovšem mají své zástupce i v říši sladkovodních živočichů. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Jejich tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů až třeba po 2 m.
Žahavci - ilustrační foto
Rozpoznávací znaky
Tělo polypů je většinou paprsčitě souměrné, prodloužené podél osy těla, tvaru paprskovitého nebo trubicového. Jeho spodní část je buď připevněná k substrátu, nebo, pokud žije v koloniích, k ostatním polypům, většinou na horní konci se nachází přijímací a zárověň vyvrhovací otvor, který je obklopený chapadly. Pro žahavce jsou pak tipické žahavé a lepivé buňky umístěné hlavně na jejich chapadlech, ty slouží k lovu dorbné kořisti.
Výskyt
Stojaté vody mořské i sladkovodní. Vyskytují se snad po celém světě.
Obecně
Existují dvě stádia žahavců, tzv. polypy a medůzy. Kmen žahavci má především své zástupce žijící se slané, mořské vodě, ale i ve sladké vodě se najde několik zásdtupců tohto rodu. Jmenujme si například u nás žijící nezmar zelený (Chlorohydra viridissima) zbarvený do zelena díky simbiotickým zelkeným řasám. Živí se drobnými vodními živočichy např. buchankami a perloočkami. Není příliš náročný na kvalitu vody. Žije ve stojatých vodách v rybnících, jezírkách, říčních ramenech, přichycen na ponořených rostlinách.
Dalším zástupcem výše uvedeného rodu je nezmar podélník (Chlorohydra oligactis), ten má až nápadně dlouhá chpadla. Větší kusy tohoto nezmara napadají i rybí potěr. Větší ryby pak po doteku s ním zřetelně uskakují z dosahu. Tělo tohoto nezmara je světle hnědé. Ramena mohou být velmi tenká a dlouhá, dosahují i více než 25 mm délky, což je charakteristický znak tohoto druhu.
