Užovka obojková (Natrix natrix)

Rozpoznávací znaky

Užovku obojkovou bezpečně poznáme podle žlutých až oranžových půlměsíčků za hlavou. Zbytek těla má zbarvený podle toho, kde žije. Většina užovek tohoto druhu má na zádech kýlnaté šupiny v různých odstínech šedé a na břiše žluté až oranžové. Hlavu má zřetelně oddělenou od zbytku těla, to mají dospělí jedinci dlouhé až 1,5 metru, ale v průměru dorůstají menších délek. Celé její tělo má na omak suché, šupinaté a příjemně chladivé.

Výskyt

V Česku ji najdeme spíše v níže položených polohách, ale občas ji lze zahlédnout i ve vyšších nadmořských výškách. Ve světě je známá v celé Evropě, také v západní Asii a severní Africe.

Obecně

Užovka obojková patří mezi známé obyvatele mokřadů a bažin. Je výborný plavec a potápěč. Ve vodě tráví poměrně hodně času, protože mezi její hlavní potravu patří vodní živočichové jako menší rybky nebo čolci, nepohrdne ani žábou či dešťovkou. Pro zpestření jídelníčku si občas uloví nějakou tu ještěrku či hlodavce. Ačkoli jako většina užovek má i užovka obojková jed, není schopna ho použít. Chybí ji totiž funkční jedový kanálek s vývodem do zubů. Užovka nepatří mezi škrtiče, takže má jedinou možnost, jak konzumovat svoji kořist a to polykat ji živou.

Užovka nejvíce spoléhají na svůj hmat a cit pro otřesy půdy. Lovecká technika užovek spočívá v tom, že se snaží svoji kořist vyplašit, aby se pro ni stala lépe viditelnou. Ve většině případů užovky polykají svoji kořist tak, jak ji chytí. Nesnaží se ji nějak obracet. Pouze u ryb, díky ostrým šupinám, upřednostňují polykání po směru růstu šupin, a u žab, které se nafoukly, raději spolkou nejprve zadní a pak přední část, lépe tak ze žáby dostanou všechen vzduch.

Pokud jsou užovky vyplašené, nebo se dostanou do situace, kdy se musí bránit, většinou nekousají, spíše se snaží zahnat vetřelce hlasitým syčením, zploštěním těla, nafukováním krku a zvláštními zuřivými pohyby. Také se rády vydávají za mrtvé, otočí se břichem nahoru, otevřou tlamu a jazyk nechají volně viset. Zornice vytočí k okraji a z kloaky začnou vylučovat sekret, který svým pachem připomíná mršinu. Někdy jim tato technika zachrání kůži, jindy ne. Největším nepřítelem užovek je kuna, liška, jezevec, ježek, nebo větší ptáci. Na mláďatech užovky si často pochutnají i ryby nebo potkani. Snůšku vajec pak dokáží zdecimovat i docela malí mravenci.

Užovky se rozmnožují většinou v květnu. O samici většinou bojuje více samců. Jen tak se přetlašují a ten nejsilnější samici oplodní. Asi za 2 měsíce pak samice naklade vejce. Bývá jich poměrně hodně, záleží na velikosti samice, ale obvykle klade tak 30 až 40 vajíček. Mláďata se líhnou po 8 dnech, někdy o 2 až 3 dny později. Měří kolem 18 cm.