Střechatky (Megaloptera)

Rozpoznávací znaky

Střechatky mají poměrně protáhlé, měkké tělo, které je zřetelně rozčleněno na hlavu, hruď a zadeček. Dva páry stejně velkých křídel jsou v klidu střechovitě složeny nad tělem, odtud také pramení jejich název. Žilnatina křídel je složitá. Zbarvení těla mají nevýrazné, většinou hnědé či hnědošedé.

Výskyt

Žijí v okolí vod na vegetaci, u nás roztroušeně, některé druhy až vzácně.

Obecně

V Česku žijí 4 druhy střechatek, všechny jsou z jednoho rodu a to rodu sialis, přitom dva druhy patří do kriticky ohrožené skupiny živočichů. Vyjmenujme si je, jde o střechatku obecnou (Sialis lutaria), pak o střechatku černonohou (Sialis nigripes), střechatku začoudlou (Sialis fuliginosa) a poslední střechatku (Sialis morio), ta nemá druhé jméno.

U vody na ně narazíme těsně před setměním, kdy vylétají ze svých denních skrýší. Létají těžkopádně, nejsou příliš dobrými letci. Jejich larvy mají velkou hlavu s kousacím ústním ústrojím. Dospělci nepřijímají potravu, ovšem jejich larvy žijící ve vodě jsou dravé a s oblibou loví drobné vodní živočichy.

Jejich rozmnožování je pohlavní. K páření dochází na vegetaci. Samice kladou až několik tisíc vajíček na rostliny nad vodní hladinou nebo na kameny blízko vody. Larvy žijí buď na dně tekoucích vod přichycené pomocí zvláštních váčků, nebo se volně pohybují ve stojatých vodách a loví různé drobné živočichy. K dýchání jim slouží vzdušnicové žábry. Larvy procházejí až 11 stádii, jejich vývoj přitom trvá dlouho, u některých druhů až 2 roky. Před zakuklením opouští larva vodu a vytváří si komůrku v půdě nebo pod kameny. Kukla je pohyblivá a před vylíhnutím jedinec opustí komůrku a vylézá na povrch.

Text: George-Rybářský rozcetník.cz, foto: fotky-foto.cz