Okoun říční (Perca fluviatilis)

Rozpoznávací znaky

Okoun říční má jen mírně protáhlé tělo, spíše vysoké, za hlavou s větším vyklenutím hřbetu, pokryté ktenoidními šupinami. Oko má posazené v horní části hlavy, při pohledu z boku začíná v místech pomyslné svislice konce úst. Ta má koncová. Hřbetní ploutve má dvě, s větší mezerou mezi sebou, břišní jsou pak posunuté více dopředu, téměř pod prsní ploutve. Ocasní ploutev má homocerkní, více vykrojenou. Zbarvený je žluto-šedě, žluto-zelené až šedé, s mosazným leskem., břicho bývá zbarvené do žluta, až špinavo-bíla. Na bocích má svislé pruhy, někdy více, někdy méně výrazně zbarvené, hnědo-černé, které se ztrácí směrem dolů k břichu. Břišní, řitní a spodní část ocasní ploutve bývá zbarvena do červena, ostatní ploutve jsou spíše žlutavé, šedo-zelené, druhá hřbetní ploutev je spíše průhledná. Okoun je dobře rozpoznatelný druh ryby, s žádnou jinou by ji neměl zaměnit ani lajk. Snad jen za malého candáta, ale ten je více dlouhý a hlavně nemá načervenalé ploutve.

Výskyt

Okoun miluje místa zarostlá hojně rostlinami. Vyskytuje se jak v tekoucích, tak stojatých vodách, v tůních, ale i v proudných ramenech řek, v rybnících i údolních nádržích.

Obecně

Okoun žije poměrně v malém teritoriu, je to ryby stanovištní, hejnová. Je zajímavé, že přes den se hejna okounů zdržují pospolu, na večer se však tato hejna rozpadají, aby po ránu opět vznikla. Nejaktivnější je okoun po ránu a pak na večer. Plůdek se živí planktonem, později loví larvy hmyzu či plůdek ryb, dospělí jedinci se pak živí hlavně menšími rybkami a nepohrdnou ani mladými rybkami vlastního druhu, jsou to totiž kanibalové!

Dorůstá do průměrné délky 25 cm o váze kolem 0,5 kg, ale byly chyceny kusy velké více jak 60 cm o váze i přes 4 kg! Dožívá se asi 22 let.

Tření okounů probíhá od konce dubna do konce května, někdy i června, jikrnačka klade jikry v dlouhých klikatých pásech, na kameny, potopené rostliny, či větve stromů.

Kuchyňské zpracování okouna:

Mezi nejoblíbenější osnoploutvé ryby patří candát obecný a právě okoun říční. Má výborné maso, lze je stavět na úroveň masa lososovitých ryb. Podobně jako ony má okoun málo kostí; mezisvalové kůstky u něho úplně chybí. Jeho tvrdé, do kůže pevně vrostlé šupiny, se odstraňují velmi špatně. Lze si však odpomoci tím, že stáhneme kůži i se šupinami. To se dělá i při zpracování velkých ryb na filé. Dvěma řezy podél obou stran hřbetní ploutve se nařízne kůže od hlavy až k ocasu a stáhne se do stran, směrem k břichu.

Maso okounů je skvělé především pečené a grilované. Dá se samozřejmě také smažit, vařit a dusit.

Způsob lovu

Dá se chytit na všechny známé techniky chytání, ovšem nejoblíbenější je chytat okouny přívlačí. Také na mušky se dá chytit, či při plavané nebo položené s háčkem s menší žížalou, či jinou živočišnou návnadou.