Mořčák chutný se běžně vyskytuje v oblasti jižně od Britských ostrovů. Existují také populace u břehů Norska, jižního Islandu a Kanárských ostrovů. V oblasti Středozemního moře je velké množství umělých chovů, ze kterých pochází i ryby dovážené na trh v Německu. Mořčák pocházející právě z takovýchto farem tvoří největší podíl ryb tohoto druhu na trhu. Mořčák chutný je na trhu dostupný po celý rok, ale podobně jako ostatní mořské ryby chutná nejlépe v zimních měsících.
Dicentrarchus labrax
Mořský vlk, Spigola, Loup de Mer, Lubina, Sea bass, nebo Wolfsbarsch
Tělo mořčáka je dlouhé a elegantní, hřbetní ploutve jsou vroubkované a šupiny leskle stříbřité. Břišní strana mořčáka se jemně třpytí stříbrnými odlesky. Tuto rybu můžeme ve většině případů bezpečně rozpoznat podle černé skvrny na žábrách. Největší jedinci dosahují délky až 80 centimetrů a váhy až deset kilogramů.
Mořčák chutný se běžně vyskytuje v oblasti jižně od Britských ostrovů. Existují také populace u břehů Norska, jižního Islandu a Kanárských ostrovů.
Mořčák chutný (mořský okoun) je okounovitá ryba patřící do čeledi perciformes (ostnoploutvých) a je často mylně považována za vlkouše obecného. Samci rostou pomaleji než samice a obvykle této velikosti nedosahují.
Mořčák je predátorem, který rád obývá oblasti v těsné blízkosti ústí řek a pobřeží. Loví všechny možné druhy ryb žijících v hejnech, jako například sledě. Mořčák se tře v období od května do srpna, přičemž jikry nejsou kladeny na pevně určené místo, ale namísto toho jsou larvy ponechány napospas mořským proudům a jsou volně unášeny až do doby vylíhnutí.
Mořčák chutný má velice jemnou, aromatickou chuť. Jeho bílé maso se nádherně odlupuje a obsahuje jen málo kostí.
Zdroj: www.nordsee.com
Menší ryby lze chytat na splávek na červy nebo kousky ryb. Větší pak pilkrováním, ale i přívačí.