Lipan podhorní (Thymallus thymallus)

Rozpoznávací znaky

Má štíhlé protáhlé tělo s typickou, velmi nápadnou, hřbetní ploutví posetou černými, červenými, či hnědými políčky připomínajícími šachovnici. Má také tukovou ploutvičku, jako ostatně všechny lososovité ryby. Ocasní ploutev má pak hluboce vykrojenou. Hlavu má malou se spodním postavením úst, vrchní část přesahuje přes spodní. V poměru ke svému tělu má velké oči, postavené v horní části hlavy. celé tělo má pokryté středně velkými šupinami, je zbarvené u mladých jedinců do stříbrna, hřbet do šedo-stříbrna, boky pak světlejší, břicho bílé, bílo-šedé. Po bocích, někdy i na hřbetu mají někteří jedinci větší, šedé, až šedo-zelené tmavší příčné skvrny. Dospělé ryby mají hřbet tmavo-šedo-zelený, někdy až do modra, po bocích zbarvení ubývá, boky jsou šedo-modré, šedo-zelené, někdy žluto-zeleně-měděné. U dospělých ryb se také objevuje na boku, v přední části, zlatě-bronzový pruh. Při tření se zabarvení hlavně mlíčňáků mění, ovšem je to ryba kterou snad ani nelze zaměnit za jinou rybu, díky její hřbetní ploutvi. Bez ní se však podobá síhu maréně.

Výskyt

Lipana podhorního najdeme nejčastěji v proudné vodě, nebo na její hranici s klidnější, hlubší, nebo ba naopak mělčí vodě. Má rád piskovité, nebo štěrko-pískovité dno s většími kameny, ale běžně s pohybuje na volném prostoru, neukrývá se jako například pstruh. Na několika málo lokalitách žije dokonce jen ve stojaté vodě bez proudů.

Obecně

Žije jak ve větších, tak i menších skupinách, jen ty nejstarší ryby žijí samotářky a nemají o sdružování zájem, ba naopak, mají sklon bránit své teritorium i před svými soukmenovci. Potravu sbírá jak z hladiny, tak ve vodním sloupci, nebo vyhledává různé larvy (jepic, pakomárů, chroustů) i na dně toku. Dá si však i maloštětinatce, či korýše nebo pošvatky.

Dorůstá do průměrné délky 40-50 cm s hmotností do 1 kg, ale dají se chytit i kusy dlouhé více jak 60 cm vážící přes 2 kg! Dožívá se v průměru 4-5 let, ale byly známi jedinci, kteří se dožili 14 let.

Vytírá se v proudné vodě na štěrku, a štěrkopísku od poloviny dubna do května, vždy v párech. V Česku je úspěšně i uměle rozmnožován a vysazován do vhodných vod.

Lipan podhorní je oblíbená ryba všech rybářů, jak sportovních, tak rekreačních, kteří si ho rádi odnesou domů.

Příprava lipana podhorního v kuchyni:

Lipaní maso je považováno za velmi jemné a chutné. Má zvláštní kořeněnou příchuť, kterou dobře znali i naši předkové, kteří je servírovali při hostinách těm „nejvyšším osobám“. Lipana upravujeme stejně jako pstruha (všechny recepty na pstruha můžete použít i na lipana). Lze ho tedy vařit, dusit i smažit, ovšem nejlepší je lipan pečený nebo grilovaný.

Způsob lovu

Lov lipanů se považuje za vrchol muškařských dovedností. Sbírá potravu z hladiny a tak se mu většinou nabízí suché mušky, ale dá se ulovit i ve vodním sloupci, tedy na mokré mušky. Je to velmi opatrná ryba, hned tak po něčem nevyjede! Ovšem byl již úspěšně chycen i na malé třpytky při jemném vláčení. Je to velký bojovník, zajíždí do hloubky, nebo využívá proud vody k úprku, mrská hlavou, či se točí kolem své osy a nevzdává se, ani, když je v podběráku.