Hrouzek obecný (Gobio gobio)

Rozpoznávací znaky

Hrouzek má protáhlé tělo s delší ocasní částí a hlavou s ústy postavenými ve spodní části. Ústa mají v koutcích dva vousky. Velké oči má hrouzek posunuté k temeni hlavy. Má větší šupiny, hřbet je hnědý, až nazelenalý, boky má posety řadou tmavých skvrn. Také na párových ploutvích se objevují skvrny, jinak jsou mírně nažloutlé. Ocas má vykrojeným, opět se skvrnami, které jsou uspořádány v několika řadách.

Výskyt

Hrouzek žije poměrně hojně v mimopstruhových pásmech, ale někde se objevuje i v klidnějších částech podhorských pstruhových vod. Najdeme ho i v rybnících s průtokem i v údolních nádržích.

Obecně

V hejnech žije hrouzek jen v době tření, jinak žije roztroušeně po pár kusech. Najdeme ho mezi kameny, v různých úžlabinách a nerovnostech dna, kde svými vysouvacími ústy nasává usazeniny hledaje potravu. Hlavu při této činnosti často zanoří až po oči do měkkého terénu. Je aktivní jen ve dne. Živí se se zooplanktonem a larvami.

Hrouzci dorůstají délky do 14 cm, vzácně do 20 cm, žije maximálně 8 let. Tření hrouzků probíhá v hejnech od května do června, vytírá se na pískový podklad nebo na vodou omyté listy vodních rostlin.

Hrouzek je oblíbenou nástražní rybkou.

Kuchyňské zpracování:

I když rybáři používají hrouzky i k jiným účelům než na vaření, je třeba podotknout, že mají velmi jemné a chutné maso. Naši předkové je upravovali při nedostatku mřenek jako známe „grundle“, pokládané na přelomu minulého století za velikou lahůdku, žádanou v mnoha restauracích. Největšími konzumenty hrouzků jsou Francouzi.

Způsob lovu

Loví se na plavanou, s háčkem na dně, ale s jemným náčiním zabere i na těžko. Oblíbená nástraha: kousky žížal, larvy vodního hmyzu, masné červy, rohlík. není vzácností, že se objeví v síti i při čeřínkování.