Česnáček lékařský – Alliaria petiollata

Rozpoznávací znaky

Přímá lodyha je hustě listnatá, dolní lístky krátce řapíkaté, ledvinovité vroubkované a zubaté. Lodyžní lístky jsou krátce řapíkaté, nepravidelně zubaté, zašpičatělé. Oboupohlavní bílé kvítky složené ze čtyř plátků, jsou seskupeny do nedlouhých, jednoduchých nebo větveným hroznů, plodem je 3-5 mm velká šešule.

Výskyt

Roste po celé Evropě s výjimkou severní Skandinávie.

Obecně

Česnáček má rád vlhké nitrofilní půdy, hlinité i písčité, roste v lužních lesích, v křovinách, listnatých lesích, objevuje se i na zahrádkách, rumištích. Lístky se používají do salátů, pomazánek, polévek, kde chceme nahradit česnek.

V lidovém léčitelství se používal pro své hojivé a antiseptické účinky, příznivě působí na močový trakt a na dýchací cesty. Je vhodný i léčbě zahnisaných ran, záněty pokožky. Používal se jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní. Předmětem sběru je nať s lístky, která se trhá v dubnu až červnu.

Text i foto: Dalibor Marounek