Cejn siný (Ballerus ballerus)

Rozpoznávací znaky

Z boku stlačené, mírně protáhlé tělo. Báze řitní ploutve je velmi dlouhá, podstatně delší, jak u cejna velkého nebo cejnka malého. Ústa má koncová, spodní ret překrývá vrchní. Oči velké, šupiny menší, lehce opadavé, tedy, moc nedrží v kůži. Boky má cejn siný zbarvený do stříbrna se žlutým nádechem.

Výskyt

Žije v dolním toku řeky Moravy a Dyje, ale objevuje se i v některých údolních nádržích.

Obecně

Žije v hejnech, v zimě přežívá ve větších hloubkách. živí se planktonem, larvami, měkkýši a řasami.

Dorůstá do průměrné délky 27 cm, o váze do 0,3 kg, ale byly chyceny kusy velké až 40 cm vážící kolem 1 kg. Dožívá se 8 let.

Vytírá se v dubnu a květnu v málo proudící, nebo stojaté vodě, jikry lepí na zatopené vodní rostliny, kameny, či zaplavený měch.

Příprava cejna siného v kuchyni:

V Rusku a na Ukrajině bývá hojně prodáván na trhu jako uzený, k nám se však nedováží. Nemá zvlášť dobré maso a vzhledem k velkému množství kostí je rybou nepříliš oblíbenou ani tam, kde žije ve větším množství.

Způsob lovu

V místě, kde žije, může zabrat na stejnou návnadu, na jakou se chytají ostatní druhy kaprovitých ryb. Většinou na plavanou s návnadou na dně, ale i plovoucí ve vodním sloupci.