Cejn perleťový (Ballerus sapa)

Rozpoznávací znaky

Mírně protáhlé, hodně vysoké tělo, po boku zploštělé, hlava krátká, vysoká a tupým rypcem, ústa umístěná ve spodní části hlavy. Oči má velké. Má velmi dlouhou řitní ploutev, vlastně nejdelší mezi kaprovitými rybami. Ocas má hodně vykrojený, spodní část je delší, než horní. Párové ploutve má žluté, nepárové pak tmavší s ještě tmavším lemem. Hřbet má tmavší, s modrošedým leskem, boky pak stříbřité s perleťovým leskem. Od cejna siného se cejn perleťový rozpozná podle úst, který má cejn siný koncová, od ostatních cejnů se nejlépe rozliší díky kratším bázím řitní ploutve u cejnka malého a cejna velkého.

Výskyt

Žije v hlubokých proudných tocích, u nás pouze v dolní části Moravy a Dyje.

Obecně

Přes léto žije na svých trdlištích v malých hejnech, na podzim se pak po proudu stahuje do hlubších částí, kde přezimuje v tůních a prohlubeninách, na jaře pak opět proti proudu táhne na svá letní stanoviště.

Dorůstá průměrné délky do 25 cm a váhy cca 0,3 kg, ovšem byly chyceny i ryby velké až 33 cm o váze něco pod 1 kg. Dožívá se asi 16 let.

Vytírá se jednorázově v dubnu nebo květnu, záleží na teplotě vody, která by měla mít 11-15 °C, jikry klade na listy či štěrk na dně.

Příprava cejna perleťového v kuchyni:

Cejn perleťový je celoročně chráněn! Dokud byl lov povolen, dali se chytit kusy zhruba 20 cm velké. Měl však vyšší počet kostí a poměrně tučné maso (2,6 až 4,3 %), takže se hodil spíše na uzení, případně nakládání do sladkokyselého nálevu. Nikdy nebyl oblíbenou gastronomickou pochutinou.

Způsob lovu

Cíleně se nesmí lovit, ale tam kde žije, může být náhodně uloven na plavanou s návnadou na dně, nebo také na položenou na stejné návnady, jako se loví kapři, či cejn velký.

Zajímavosti

Dříve byl cejn perleťový zařazen do rodu Abramis, nyní je ale zařazen do rodu Ballerus.