Bolehlav plamatý – Conium maculatum

Rozpoznávací znaky

Až 2 m bohatě větvená lodyha. Lodyha je dutá, rýhovaná, lysá, ojíněná, ve spodní části červeně skvrnitá. Listy 2x až 3x zpeřené, podlouhlé, většinou peřenoklané. Řapíky spodních listů jsou naspodu pochvovité, v horní části jsou listy přisedlé. Listy při zavadání nebo rozetřené páchnou myšinou. Drobné, bílé, obojaké květy jsou sestaveny do dlouze stopkatých okolíků s 10 až 20 okolíčky. Plodem jsou vejčitě okrouhlé dvojnažky a mají podélně vyniklá žebra na okraji vlnitě zprohýbané. Doba květu od června do září.

Výskyt

Roste hojně v houštinách, u vodních toků, u tůní a rybníků, na rumištích, v příkopech. Upřednostňuje kypré a vlhké půdy.

Obecně

Dříve se používal v lidovém léčitelství v malém množství jako sedativum, analgetikum, spasmolytikum. Z rostliny jsou nejjedovatější plody. Od antiky oblíbená rostlina travičů. Odvarem z bolehlavu byl pravděpodobně otráven filozof Sokrates. Odvar ze semen se používal v minulosti i při popravách. Účinnou látkou je coniin, který se částečně účinky podobá tropickému jedu kurare, senzitivní svalstvo znecitlivuje.

Autor textu i fotografií: D. Marounek

Zdroje:  Naše rostliny v lékařství – Korbelář, Endris, Krejča – Avicenum 1973 a cs.wikipedia.org