Štítky:
Tomáš Rozsypal: V podvečerním šeru směřuji k řece. Pod botami mi vrže čerstvě napadaný sněhový poprašek. Jsem na místě. Řeka se přede mnou plazí jako tuhnoucí sopečná láva. Na hladině není vidět jediný kroužek. Voda se zdá být bez života. Pochmurnou atmosféru podtrhují topoly bez listí, které se vypínají k nebi jako vyhaslé pohřební svíce. Otřesu se. Ne strachem, ale spíše vlezlým chladem, který mi přes oděv prostupuje do těla…