Lov na marmyšky, aneb vzpomínky a zkušenosti dědy Wassermanna

Šlo o různě těžké a velké nástrahy většinou z olova, nejčastěji kulatého tvaru nebo kapky s očkem nebo s dírkou. Princip lovu spočíval v tom, že se marmyška spouštěla na vlasci do díry v ledu a to až na dno a zdvíháním a poskakováním se rybář snažil vydráždit ryby u dna k záběru. Pro větší účinnost se na špičku háčku dával například hnojáček. Úlovky nemívali ruští rybáři velké, většinou chytali jen menší okouny, ti však na uvaření slavné ruské polévky Ucha stačili.

Marmyšky tedy tehdy naši rybáři zkoušeli, ne na dírkách, ale třeba jako nástrahu z loďky, ale většinou bez valného úspěchu. Naši okouni o tento typ nástrahy moc nejevily zájem, asi jim chyběl led nad hlavou 🙂 a tak marmyšky většinou skončily v krabici.

Český rybář je však vynalézavý a přemýšlivý a hledá často příčiny svého neúspěchu. Nedá mu to a vrací se k některým způsobům lovu, které se mu neosvědčily, tak se někteří rybáři začali zabývat marmyškami více. K jedním z nich patřil kamarád Jan K. šikovný nástrojař, vytvořil několik forem různých tvarů a velikostí a začal experimentovat nejen s jejich výrobou, ale i metodou lovu.

Jiné zdvihání marmyšek ode dna, jiné vázání marmyšky, atd. Po roce experimentování se zrodila česká marmyška, která měla v těle otvor. Velice záleželo na jejím správném uvázání.

Vlasec se protáhl otvorem v tělíčku ze zadní strany, udělala se smyčka a uvázal pod spodním koncem kapky – viz foto.

Takto navázaná marmyška ve tvaru kapky 4 g slavila první velké úspěchy. Dala se kolmo spouštět do vodního sloupce na klidných vodách, ale i poměrně daleko odhodit jak na stojatých tak proudných vodách a trhavým pohybem po dopadu na dno přitahovat k sobě.

Pak přišla další vylepšení, na háček se dávala červená bavlnka, kousek úzkého twisteru apod. Geniální vynález bylo dát na háček oko z mrtvého okouna nebo i jiné ryby, okouní však bylo nejlepší. Když jsme se trefili do hejna okounů, mohli se po marmyšce s okouním okem utlouct, můj švagr Pavel Ch., společně s otcem, takto ulovili 79 okounů o hmotnosti 11 kg za 2 hodiny v listopadu 1986.

Záběr na tuto marmyšku se vždy projevil, jako když uděláme vázku o dno, stačilo lehce přiseknout a okamžitě bylo poznat, jde-li o rybu nebo právě vázku.

Marmyšky používám dodnes!

Při lovu na marmyšku používám prut kolem 3 m, akce A, měkká špička, vlasec 25 mm. Marmyšky od kamaráda Honzy si dodnes odlévám sám, vyrobil mi také jednu formu. Po odlití je potřeba jen fortunkou nebo pilníčkem obrousit hrany a nálitek. Háčky používám krystalky, délka 25 mm.

Na marmyšku jsem měl největší úspěch při lovu okounů. Můj největší, měl 44 cm, 1,10 kg. Ovšem na marmyšku klidně zabere i candát, ne trofejní, největší byly kolem 70 cm. Také štika se nechala na marmyšku přemluvit, byla velká kolem 70 cm. Kamarád chytil kapra 54 cm, klasicky za tlamu.

Všechny úlovky na marmyšku jsou chyceny v přední části tlamy a jdou snadno vyprostit. Chytíme-li podměrečnou rybu nehrozí ani její poškození, jako třeba na třpytku u malých candátů.

Výhodou lovu na marmyšku, jsou i malé finanční náklady, utrhnu marmyšku šáhnu do krabičky a z vlastních zdrojů naváži novou. To se nedá říci u kupovaných drahých woblerů nebo třpytek. V porovnání s jinými nástrahami při lovu na přívlač jako jsou s kupovanými třpytkami, woblery, twistery, jigy, smáčky atd. se mi zdá lov na marmyšku nejúčinnější. A lovit na marmyšku jde všude, jak na rybníku, přehradě, řece, či jezeru a je jedno, je-li hloubka 1 nebo 10 metrů.

Jako každý způsob rybářského lovu, má lov na marmyšku své kouzlo. Nejde sice provozovat celoročně, lov na marmyšku se totiž řadí mezi přívlačové techniky, i když nejde o klasickou přívlač! Kdo rád loví dravce vláčením, měl by lov na marmyšky rozhodně vyzkoušet a je jedno či na kupovanou nebo tu vlastní výroby, i když to pak úlovek potěší dvojnásob!

Text i foto: dědek Wassermann