Chytat dravce na živou či mrtvou rybičku nebo jen na umělé nástrahy? Je lov na živou nástrahu přežitek?

Chytání ryb na živou rybku, podle celosvětového výzkumu a statistik, tvoří stále až 50 % oproti jiným nástrahám. Kolem 8-9 % se chytá na mrtvé rybky, ovšem daleko častější je chytání ryb na woblery 15 %, třpytky 12 %. Měkké nástrahy, jako tvistery ripery jsou pouze na 5 %. Zajímavý je poslední údaj, kdy až 20 % ryb z celkového počtu se chytá na jiné nástrahy, než na živé či mrtvé rybky nebo na jejich umělé napodobeniny. Jde o žížaly, ale i jiné pochutiny, na které se nechá přemluvit dravá ryba jako různé mušky, brouky, ale i kukuřici či boilies.

Ty procenta poměrně překvapí. Čekal jsem, že na smáčky se bude chytat více. Procentuální údaj o četnosti chytání větších ryb na menší živé rybky se mě zdá logický. Přirozená nástraha je přirozená nástraha, prostě ryby se ji nemají důvod bát, pokud je dobře ve vodě prezentovaná. Živá nástraha je také velice dostupná, nestojí nic, prostě si ji nachytáme a pak dále použijeme. Umělé nástrahy, ty si již musíme koupit. Jejich cena není nezanedbatelná, rybář chytající na umělé nástrahy nějaké ty peníze musí z kapsy vytáhnout. Ty „nej“ umělé nástrahy jsou pak hodně drahé, naštěstí menší smáčky dnes koupíme za pár korun. Ovšem rybařina by neměla být jen o penězích!

Nastražená živá rybka na trojháčcích …

A proč jsem vlastně začal psát tento článek? Rád chytám na živou nástrahu, hlavně sumce a štiky. Proto mě zajímala procenta úspěšnosti při chytání na živou či mrtvou nástrahu a na nástrahy umělé. Ovšem tuto statistiku jsem nikde na netu nenašel. Jen statistiku používání těch či oněch nástrah. Ovšem při tvorbě tohoto článku jsem narazil na jinou důležitou otázku, jak moc je nehumánní chytat na živou nástrahu. Sám osobně mám občas dilema, zda pěknou, i když plevelnou rybku, mám opravdu napíchnout na háček. Zatím vždy vyhraje touha po větším dravci, tedy alespoň u mě. Ale někdy mě je opravdu líto krásného cejna nebo plotici napíchnout na háček a nabídnout dravcům.

Začneme-li debatovat o rybářích, milovnících ryb a přírody, pak je filozofie chytání na živé rybky zastaralá a využívání živých rybek jako nástrahy se může jevit některým lidem jako barbarství. Asi i proto se již v některých státech světa nesmí na živou nástrahu chytat, nebo se velikost nástražných rybek alespoň omezuje. Opravdu zde nechci prosazovat úplný zákaz chytání na živou nástrahu, ani nějaké větší omezování tohoto způsobu lovu ryb, vždyť jsem se v odstavci výše přiznal, že rád chytám na živé rybky, jen je třeba se zamyslet a třeba si i otevřeně o tomto tématu podiskutovat. Koneckonců nástražní rybky jsou také živí tvorečkové, které tak trochu na háčcích mučíme. Ovšem musíme si říci jeden fakt. Rybáři jsou především lovci a až pak ochránci a milovníci přírody.

Slovo závěrem

Také se vám někdy stalo, že vám bylo líto krásného lína napíchnout na háčky a nastražit na sumce? Nebo jste vzali do ruky hrouzka, plotici či jinou menší rybku a s vnitřním zapřením jste ji zavěsili za hřbet a nastražili na štiku? Co vyhrálo? Srdce lovce nebo srdce rybáře? Přeci není rozdíl mezi malou rybkou a tou velkou, co ji chceme chytit, nebo ano? Jsem rybář lovec, proto občas nastražím živou nástrahu, abych dostal vysněného dravce. Přesto se mě nedivte, že někdy pochybuji, co je správné a zda nemám raději volit jinou metodu lovu, u které nebudu trápit menší rybky. Jsem tedy měkký, nebo jen mám srdce na pravém místě? Pravda je asi taková, že nejvíce na rybařině mám rád ten adrenalin, když se rozezvoní elektrické hlásiče, či rolničky, nebo ten moment, kdy se zachvěje špička vláčecího prutu a já sekám a pak ten krásný boj! Díky těmto chvílím jsem zatím ochoten obětovat i nějakou tu menší nástražní rybku. Ovšem stárnu, blbnu a asi i měknu, tak kdoví, jak to se mnou bude časem dál. 🙂 A jak jste na tom vy?