Vrubozobí ptáci (Anseriformes)

Rozpoznávací znaky

Vrubozobí jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem. Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána, také je vroubkovaný. Dalším znakem vrubozobých jsou krátké, poměrně vzadu postavené končetiny a všechny prsty kromě zadního spojené plovací blánou. Většina vrubozobých jsou dobří plavci, někteří se za potravou potápí. Na zemi jsou vrubozobí neobratní. K životu ve vodě je přizpůsobeno i jejich opeření, mají husté prachové peří a velkou kostrční žlázu, jejímž mastným sekretem si peří potírají. Díky tomu se jim přes peří nedostane voda. Samci bývají pestře a nápadně zbarveni, samice jsou většinou jen hnědé.

Výskyt

Najdeme je na všek kontinentech, některé z nich i u nás.

Obecně

Celý řád vrubozobí se skládá asi ze 152 druhů, přičemž většina z nich jsou vodní ptáci. Často žijí monogamně. Samci jsou pestří, samice nenápadně zbarvené. Vrubozobí hnízdí většinou na zemi, ovšem opět jsou mezi nimi výjimky, jako například morčáci a hoholi, ti hnízdí na stromech. Někteří naopak hnízdí na plovoucích hnízdech, jako labutě. Husice pak mají hnízda zahrabaná v norách v zemi.

Samice snáší až 13 vajec, někdy i do hnízd jiných samic. Rodiče mláďata nekrmí, krmí se sami, ale vzorně se o ně starají, mláďata jsou poslušná a hned od narození následují své rodiče všude kam se hnou. Ti je učí vše, co budou potřebovat k samostatnému životu.

Někteří zástupci vrubozobých hnízdící u nás

Asi nejznámějším je labuť velká (Cygnus olor). Vyhledává prostorově rozlehlé stojaté, nebo mírně tekoucí vodní plochy, bohaté na vodní rostliny, při březích s rákosem. Celý „vláček“ plující na vodě zahajuje samice, pak veslují pěkně za sebou seřazené mladé kusy, na konci celou rodinku pyšně hlídá samec. Mimo období rozmnožování, kdy žije labuť velká spolu se svým partnerem, se zdržují samostatně nebo v menších hejnech, která se během tahů seskupují. Labutě jsou původně tažní ptáci, schopní v zimě táhnout do vzdálenosti více jak 1000 km. V mírných polohách Evropy však často přezimují, hlavně ve velkoměstech, kde se vždy najdou lidé, kteří je nakrmí. Jejich hlavní potravou jsou vodní rostliny i když ani nepohrdnou rohlíkem hozeným do vody. Hnízdí v květnu a v červnu, hnízdění většinou trvá cca 35 dnů. Samice většinou klade až 7 vajec. Na vajíčkách sedí jen samice, samec se ale pohybuje vždy v blízkosti hnízda a hnízdo i samici hlídá.

Další početnou skupinou tohoto řádu jsou kachny, které můžeme dále rozdělit na dvě skupiny, na kachny potápivé a kachny plovavé. Kachny potápivé mají nohy posunuté více dozadu a kožní lem mají vytvořený i na zadním volném prstu. Při plavání na hladině mají zadní část potopenou ve vodě. K těmto patří například polák chocholačka (Aythia fuligula), polák velký (Aythia ferina) nebo zrzohlávka rudozobá (Netta rufina).

Plovavé kachny mají nohy umístěné téměř ve středu osy těla, jejich zadní volný prst nemá kožovitý lem a když plavou, mají ocas nahoře, ne potopený, jako kachny potápivé. Do této skupiny řadíme například kachnu divokou (Anas platyrhynchos), kterou pozná snad každý. Je to naše největší plovavá kachna, která hledá potravu jak ve vodě, tak i na souši. Potravu přijímá jak rostlinnou, tak i živočišnou. V Česku žije téměř na celém území, samozřejmě u vody.

Hnízdí na nejrůznějších místech, nejčastěji na březích vod, ostrůvcích, v rákosinách, ale i ve větší vzdálenosti od vody například v dutinách stromů. Hnízdo staví jen samice. Hnízdění začíná od počátku března, ale většinou pokračuje až do července. Samice snáší nejčastěji 10 až 13 vajec. Občas se stává, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen.

Na vejcích sedí pouze samice a to až  29 dní, někdy o něco méně. Káčata se líhnou dokonale vyvinutá, nejprve pojídají žloutek z vajíček, ze kterých se vylíhli, asi po 3 dnech se krmí sami, matka je nekrmí. Mláďata téměř ihned velmi dobře běhají, plavou a potápějí se. Asi 50 dnech jsou zcela opeřená a učí se létat. Pohlavně dospělí jsou následujícím rokem.

Mezi naše nejbarevnější kachny patří lžičák pestrý (Anas clypeata). Poznáme ho podle nápadně rozšířeného zobáku, tmavě kovově zelné hlavy (zbarvení samce), bílého břicha s velkou, rezavě červenou skvrnou.